Zkušenosti s řízením multi-kulti týmů v nadnárodních korporacích

Dovolím si zde "přepublikovat" (s explicitním povolením) příspěvek jednoho bývalého kolegy a šéfa, z jeho již zřejmě zaniklého blogu:

Jde o zkušenost s řízením multikulturních týmů v nadnárodních korporacích.

Situace č.1: Sběr statistických dat do předem připraveného formuláře

Čtyři různá kulturní řešení (a jedno navíc):

1. Američan přesně vyplní a pošle v požadovaných jednotkách a formátu.
2. Němec se zamyslí, k čemu taková data může někdo chtít, a předloží návrh Worker’s Councilu.
3. Čech v zásadě vyplní formulář tak, aby přibližně stejně vypadal, byť změní několik sloupců, či jednotek měření.
4. Partner v Asii neposílá dlouho nic a po několikero eskalacích pošle úplně jiný formulář s úplně jinými daty s poznámkou, že ten jeho formulář je mnohem chytřejší a levnější.

A jako bonus - Brit nechá vyplnit méně šťastného soudruha v kolonizované indické, či východoevropské firmě. 

Situace č.2: Korporátní nařízení, že od pondělí musí všichni zaměstnanci začít chodit po rukou.

Čtyři různá kulturní řešení - tentokrát v obráceném pořadí (a jedno navíc):

1. Partner v Asii se neozývá, a na mnohonásobné eskalace reaguje mlčením, či omluvou, že se nařizující e-mail do jeho země bohužel nepodařilo doručit v čitelné podobě, telefonní linka měla strašnou kvalitu a podobně.
2. Čech sežene fotku člověka co chodí po rukou, pošle ji jako důkaz, "že už chodíme", a v hospodě Tě proklíná jako největší fašistickou svini, co je navíc tak nesmírně hloupá, že ani neodhalí jeho lest.
3. Němec se zamyslí a pošle nařízení Worker’s Councilu.
4. Američan se začne skutečně buď učit chůzi po rukou, nebo dá do jenoho týdne výpověď, odstěhuje se z Východního na Západní pobřeží (nebo opačně) a s danou korporací přestane dělat jakýkoliv byznys.

A jako bonus - Brit donutí k chůzi po rukou méně šťastné soudruhy v kolonizované indické, či vychodoevropské firmě.

Poučení na závěr - Brit a Němec nikdy nic neudělá, ale zachová se v každé situaci naprosto konzistentně.

Autor: Cígo