Sony SmartWatch2 - uživatelské postřehy

Po čase si zde dovolím publikovat pár postřehů k poslední hračce, kterou jsem si pořídil - hodinkám Sony SmartWatch2 . Upřímně řečeno jsem velmi zvědavý, jak se jim podaří nahradit Sony Ericsson MBW-100,  jejichž displej přestal fungovat přesně po 2 letech a 1 měsíci - tedy okamžitě po uplynutí záruční lhůty. Vše co zmíním níže, bude platit pro použití v mé aktuální konfiguraci - s telefonem Samsung Galaxy S3 jedoucím na CyanogenMOD ROM. První várka postřehů je asi po 2 hodinách, co si s nimi hraji, a časem bude zřejmě něco přibývat. Zájemcům si dovolím doporučit i mnohem komplexnější ublognutí o těchto hodinkách z pera @electricCZ.

• Ještě než jsem si je koupil, tak se mi na nich moc zalibilo, jak je dobře čitelný displej, když na něj svítí slunce. Defaultně je vypnuté podsvícení, a využívá se odrazu světla transreflexního pozadí. V šeru moc vidět není, ale to je i vlastnost normálních hodinek.
• Chromované lemování obrysu hodinek jim trochu pomáhá, aby nevypadaly úplně jako geekovský gadget, ale do "normálních hodinek", kterým se MBW-100 úspěšně blížily mají hodně daleko. Asi to bude ještě chtít pár let počkat. Oproti plastovým Galaxy Gear jsou na tom o třídu lépe.
• Šikovné spárování s pomocí NFC - asi první smysluplné využití této technologie, na které jsem narazil
• Dobíjecí kabel - USB - mikroUSB má asi 5 cm - tomu už se snad ani nedá říkat kabel ale redukce - naprosto nepoužitelné.
• Notifikace s pomocí WatchIt! budou chtít trochu poladit - zatím se mi celkem zbytečně notifikuje kdejaká maličkost, která se mihne telefonem.
• Bluetooth neudrží spojení přes zeď, kde je telefon obvykle uložen k dobíjení, a když se pohybuji po bytě, tak se průběžně rozpojuje a spojuje - včetně notifikací. Ještě se budu muset zamyslet, jak to vyřešit.
• Oproti předchozím hodinkám příjemně silně vibrují - to hned tak nepřehlédnu. Trochu se bojím, aby to v tichu na schůzkách nerušilo.
• Nelze zjistit procento nabití akumulátoru - zatím jsem našel pouze Battery Meter for SmartWatch 2 - je sice jenom za dvacku, ale vzhled je tak spartánský, že se mi ji nechce hned kupovat. Ani tato aplikace neumí zjistit, úroveň aku v hodinkách. Jak jsem si zběžně prošel SDK, tak se obávám, že v tomto budeme odkázáni na firmware SONY.
• Když jsem se dostal k těm aplikacím - základní aplikace mají velmi primitivní design - předpokládám, že vycházejí z minulého modelu.
• Nové aplikace se nedají snadno dohledat - nějaké vyhledávání umožňuje pouze soft na telefonu - jeho výběrová kriteria se mi nepodařilo nikde jinde zopakovat - vyhledávní na Google Play je obecně docela nepoužitelné - opět uvítám v komentařích doporučení na šikovné apky.
• Alternativní ciferníky jsou většinou placené - a navíc jsem našel poznámky, že dost vyčerpávají aku. Vzhledem k tomu, že tovární ciferníky ještě nemám okoukané, tak asi s koupí chvíli počkám.
• Celkem šikovně vypadá funkce Sony  Smart Connect manageru, ve kterém lze mimo jiné nastavit, že po dobu přípojení hodinek automaticky ztlumí zvuky telefonu. Doufám, že bude spolehlivě fungovat.

Zkušenosti s řízením multi-kulti týmů v nadnárodních korporacích

Dovolím si zde "přepublikovat" (s explicitním povolením) příspěvek jednoho bývalého kolegy a šéfa, z jeho již zřejmě zaniklého blogu:

Jde o zkušenost s řízením multikulturních týmů v nadnárodních korporacích.

Situace č.1: Sběr statistických dat do předem připraveného formuláře

Čtyři různá kulturní řešení (a jedno navíc):

1. Američan přesně vyplní a pošle v požadovaných jednotkách a formátu.
2. Němec se zamyslí, k čemu taková data může někdo chtít, a předloží návrh Worker’s Councilu.
3. Čech v zásadě vyplní formulář tak, aby přibližně stejně vypadal, byť změní několik sloupců, či jednotek měření.
4. Partner v Asii neposílá dlouho nic a po několikero eskalacích pošle úplně jiný formulář s úplně jinými daty s poznámkou, že ten jeho formulář je mnohem chytřejší a levnější.

A jako bonus - Brit nechá vyplnit méně šťastného soudruha v kolonizované indické, či východoevropské firmě. 

Situace č.2: Korporátní nařízení, že od pondělí musí všichni zaměstnanci začít chodit po rukou.

Čtyři různá kulturní řešení - tentokrát v obráceném pořadí (a jedno navíc):

1. Partner v Asii se neozývá, a na mnohonásobné eskalace reaguje mlčením, či omluvou, že se nařizující e-mail do jeho země bohužel nepodařilo doručit v čitelné podobě, telefonní linka měla strašnou kvalitu a podobně.
2. Čech sežene fotku člověka co chodí po rukou, pošle ji jako důkaz, "že už chodíme", a v hospodě Tě proklíná jako největší fašistickou svini, co je navíc tak nesmírně hloupá, že ani neodhalí jeho lest.
3. Němec se zamyslí a pošle nařízení Worker’s Councilu.
4. Američan se začne skutečně buď učit chůzi po rukou, nebo dá do jenoho týdne výpověď, odstěhuje se z Východního na Západní pobřeží (nebo opačně) a s danou korporací přestane dělat jakýkoliv byznys.

A jako bonus - Brit donutí k chůzi po rukou méně šťastné soudruhy v kolonizované indické, či vychodoevropské firmě.

Poučení na závěr - Brit a Němec nikdy nic neudělá, ale zachová se v každé situaci naprosto konzistentně.

Autor: Cígo